Víťův první výjezd po narození Beannyho

datum:23.-24.2.2007
úderníci:Víťa, Malík, Ráďa
materiál:víno
maso
sýr
cigárka

Co to, co to? Volá Ráďa! V pátek ve tři hodiny?

R: Nejel bys na srub?
M: Kdy?
R: Sraz v 19hod.
M: Ale já mám v sobotu varhany!?! Zkusím to domluvit.

Jó, nevěděl jsem, že se minulý týden něco domlouvalo, takže to tentokrát začalo takhle. (Prý měl jet i Rybízek, ale to už se prý nestihlo domluvit.) Vše se daří, ale celkem fofr, poněvadž v 18hod. musím být u nás na kůře a preludovat.

Po mši Ráďa pro mě přijíždí svou nablýskanou modrou Škodou 105 a tradááá pro Vítinka (tak ho má Ráďa v mobilu :-) Víťa stále nejde, tož jsme zvoníme i na zvonek - a ejhle Evulka s Jiříkem, které drží v krásné bílé zavinovačce. Má asi prdíky, takže mu není moc hej, ale je kouzelný - vidíme ho poprvé. No, to už ale nasedáme, brm brm směr Kuřim, kde dobíráme drahocený Naturálek, a tmou tmou na srub. Ráďovo auto sedí jako přibité. Tož béřeme to přes Pivonice až na naše místečko.

U srubu nás ale čeká překvapení, Víťa nemůže nalézt nezbytnou věc. Zjišťujeme ale, že není problém ve věci, či jeho uložiteli, ale v Koumáčkovi, protože Ráďa jedním sáhem vše má v ruce ;-)

Ááách, ta vůně srubu. Připravená březová kůra briskně rozžehne pod Ráďovýma azbestovýma rukama oheň, Kouma ještě rozdělá fajr i v kamnech a pomalu se zvyšuje teplota. Naše žaludky též zvyšují touhu po teplém jídýlku a tak začínáme hodovat - krásné masíčko, či můj "postní" vynikající sýr. Ho, hó, dvě červená vínečka - ale Ráďa je s tím svým naprosto nespokojen. Jeho ověřený král sklepu ho zklamal, ale kdybych nevěděl, že to má být Frankovka, tak podle mě nebylo zas tak špatné. Vybaluji buchtičku, kluci zapalují cigárka, i když si chtěl Ráďa od nich dát půst. Dobrá strava, pitivo, kuřivo a teplo srubu nás postupně rozehřívají k debatě - tradičně vynikající, jako minulý rok touto dobou, ale o měsíc později, kdy jsme byli ve stejné sestavě. Samozřejmě nejpalčivějším tématem jsou naše drahé ženy, tož je o čem povídat. U každého se něco změnilo, takže čas nepozorovaně překračuje půlnoc. Z našich krásných žen přejde přirozeně debata k nadpřirozenu - zištnost / nezištnost; přesný popis Boha / nepřesné abstraktno; počátek a cíl světa / cyklus světa... No, na to ale potřebujem další posilnění - ejhle ruméček na poličce - tož ho pomalu cucáme; ručička se blíží k druhé hodině - no to už stačí. Já tradičně do svého nemocničního pyžámka, a dem do hajan - jé, tady je ale zakóóřeno.

Ráno, ráno, raníčko se mi nechce spát, tož rozdělám oheň - ach ta březová kůra - parááda. Scházíme se k snídani a je stejně vydatná, jako včerejší večeře. Kouma tradičně cumle česnek, poněvadž má krkobol, aby mohl Evičku ohromit svým dechem. Tož ale energie jsme už nabrali dosti, tak naděláme nějaké to palivo. David měl pravdu, že pila řeže sama, takže jde práce od ruky. Minulý rok jsme spěchali kvůli mým varhanům, dnes kvůli Víťovi - jdou se podívat na byt. Ale v poklidu poklidíme a zase na nějakou dobu opustíme náš srub. Bude mít opět čas vyvonět v sobě vzduch, aby, až zase přijdeme, jsme mohli nasát a říci ono "Ááách".

Koumák usedá za volant a řineme si to domů. Po rozloučení s Víťou usedám poprvé za volant Ráďovy škodovky i já, a odvážím se domů. Tachometr mě ale přesvědčuje, že neslyšný motor vzadu neznamená, že jedeme pomalu. Škoďárna šlape jako hodinky s jemností mému autu nevlastní. Před mým domovem se škodovečka vrací pod žezlo svého hodného majitele, takže jsme ji cestou zpět řídili všeci.

Tož zase někdy, srub už na nás čeká!

Malík