Pracovní výprava koncem května

datum:26.-28.5.2006
úderníci:Víťa, Malík, Hannes, MUDr. Rybízek, Dava, Vilda, Eva (ne Ševulka), Pavla, Ola, Indiánka
materiál:barel
beton
nevypálený cihly
lezení
vodní sklo
a další ...

Na právě uběhlý víkend byla naplánovaná velká pracovní výprava. Účast přislíbilo spousta fachmanů, dokonce i Rybízek, který si konečně mohl oddechnout po tom státnicovém maratonu. Je mi ctí, že mohu jako první touto oficiální a celosvětově-čtenou cestou poblahopřát panu Rybízkovi k jeho úspěchu a ukončení 'první části' cesty k privátní ordinaci. Rybízek udělal státnice a je doktor.

Ať žije pan doktor Rybízek !!!

Tak kluci šup, musíme začít dělat Rybízkovi pacoše ;)

Na srub jsme s Maldou vyrazili v pátek už ve dvě, protože jsme potřebovali stihnout otevřenou cihelnu. Po cestě jsem u Karla vyzvedli barel (Karel zařídí proste všechno) a už nebylo kam spěchat, protože Karel nám oznámil, že cihelna už má stejně po zavíračce. Ještě stručně k tomu, jak jsme získali barel. Jsem tak jel jednou kolem čističky, na motorce (v autoškole) a vidím nepřehlídnutelnou postavičku. Karel. Tak si říkám, pozdravím ho. Instruktor autoškoly nebyl proti. No a jak jsem s Karlem tak kecal, nebudu raději citovat, jsem jen tak prohodil: "Ty, prosím tě, kdybys někde zahlídl starej barel, mysli na nás, potřebujem jeden na srub." No kdo zná Karla, toho jistě nepřekvapí odpověď: "Tady za rohem jeden barel leží, dej si na hlavu místo helmy a jeď." Takže máme barel.

V cihelně zavřený už bylo, ale na radu Karla jsme se tam trochu rozhlídli a byl tam správce a dal dám, po krátké rozmluvě, zadarmo 25 nevypálených cihel. Tím se z neúspěšného začátku výpravy začal postupně stávat úspěšný. Měl jsem delší seznam věcí, který bylo nutný sehnat, aby bylo jak zaměstnat tu hordu pracantů, kteří směřovali na srub. A začátek se moc nedařil, Malík se trošku zpozdil, takže hrozilo, že už bude všude zavřený. Nakonec se zadařilo pořídit všechno. Ano neuvěřitelné, ale podařilo. Matroš, kastl piv, svačina, ...

Malíkovi se podařilo bravůrně s přetíženým autem dojet až k lesu. Něco jsme snesli už v pátek a začali jsme s přípravami na sobotní práci. Rozmyslet a nachystat materiál na lešení, postavit patku pod pilíř verandy, srovnat výkop před srubem, chystat blato na vymazávání, a tak. Začlo se stmívat a ostatní pořád nepřijížděli, tak jsme se s Maldou už vykašlali na čekání a postili se do večeře. Malík opět bez masa (pátek) a já masíčko. Pak se konečně objevili ostatní. A pak další a další a pak se jedlo a pilo a zpívalo a bavilo se. Pivo mizelo, ale čím to je, že ani po několika pivech nejsme vůbec 'společensky unavení'?

Ještě nutno zmínit, že Rybízek oslavil své vítězství téměř archivním vínem. Šardoné (Chardoney) 2001 bylo uloženo do chladné skříňky ve sklepě Rybízkova domu při začátku studií a bylo uzamčeno slibem. Bude vypito, až pane doktorem Rybízkem. A tak se stalo (my jsme mu s tím samozřejmě pomohli ;)

V sobotu se začíná na poměry dost brzo. Mělo být hnusně, nějakej hnusnej fronta měl ležet na celým území ČR a to prej dost dlouho. Ale splnilo se moje nepodložené a čistě hecující tvrzení, že v sobotu dopoledne bude hezky. Teda, bylo hezky celej den, až večer zase začlo pršet. Dokonce svítilo i slunko, nádhera. Po klasicky vydatné snídani vyrážím zavěsit vysuté lešení. Chvílemi jsme úplně bezradnej, ale Dava to nakonec řeší radou 'prostě to zavaž'. Malík s Davou se pak ujímají této nebezpečné práce, šňerujou se do sedáků a netuší, že v nich budou až do velmi pozdního večera, téměř bez pauzy. Vyráží do přední srubové stěny, kde tráví zbytek dne ořezáváním, vymazáváním a pajcováním.

Hannes mezi tím snáší s Vildou materiál, pytle betonu, cihly a ostatní. Hannes pak míchá blato a než se odejde učit tak pomáhá, kde se dá. Vilda pak chystá rýny. Rybízek mezi tím měří, zkracuje, otesává, upravuje a zabezpečuje nosný pilíř verandy. Přesná doktorská práce. Naše dámy dělají, pro nás velmi nepříjemnou práci, šudlají trámky a čistí je od vápna. Napravují jeden z mých přehmatů. Já zdím, zpevnil jsem uvolňující se šutr, s Vildovou pomocí jsem usadil a zazdil konstrukci budoucí verandy a předsrubí, a kromě buzerování dělám holku pro všechno, chodím pro vodu (to teda i holky, protože vody bylo opravdu potřeba hodně), po tom co odjel Hannes (musel se doma učit) míchám blato pro naše horolezce, kteří jsou pořád ještě ve stěně.

Během dne zjišťujeme, proč, i když pijem jedno pivo za druhým, pracujem pořád rovně. Prostě jsem se felil a koupil kastl birrelů. No, vidím, že i jiní by udělali mou chybu. Prostě birrel je nealkoholické pivo! Noo, stalo se. (ale třeba jsem to udělal schválně, aby nám naši horolezci nespadli ;)

K večeru se zjevila ještě jedná krásná žena, Indiánka. Přivezla nám další nutné povzbuzení a štrůdl a zábavu na večer ;)

Dava s Maldou dokázali nemožné, stihli toho hrozně moc, takže se už nebude muset stavět lešení znova. Z posledních sil jsem s přibývající tmou rozmontoval lešení, sklidil lana a šli jsme se s klukama koupat. Holky už byly vykoupaný a vařili večeři. Posilnili jsme se houbovou gulášovkou a šli ještě na Doužovo poutní místo, k jeho kříži. Jemně mrholilo, poezie. Vínko co jsem nesl jsme si nedali pač jsem nevzal otvírák. Tak jsem si trošku zalítali, pokusili se něco zazpívat a loudali se domů. No a pak se vše opakovalo. Maso, víno, ženy, zpěv.

Ještě než jsme usnuli jsme hráli hru 'pšššššššššššš'. Některým to vydrželo dost dlouho. A bylo hrozný vedro.

V neděli pořád pršelo, my jsme spěchali, takže jsme se jen opět dobře nasnídali, rychle poklidili a vyrazili k domovu.

Snad jsem na nic nezapomněl, nikoho neopominul a ani neprávem neočernil.

Nemajitelům srubu moc díky za pomoc a majitelům? No proto.