Pracovní výjezd na srub 14.-15.10.2005

datum:14.-15.10.2005
úderníci:Víťa, Vilda
materiál:beton
železo

Po velice dlouhé době jsme se s Vildou vydali opět na náš srub. Rybízek nám půjčil jeho nové staré auto, takže jsme mohli podniknout první část velkého dotovaného nákupu. Nákup naštěstí proběhl rychle, horší to ale bylo s vymotáním se z pátečního Brna. Hrůza!

Naloženi pytli s betonovou směsí, železama na kamna a nářadím jsme se ještě potkali s Karlem u Nedvědice, kterej nám předal zbytek materiálu od tatínka z chalupy. No prostě obrovská organizace. Nakonec jsme přece jenom dojeli k lesu a začalo snášení matroše. Zkusil jsem si SAS náklad 40kg na zádech a 40kg v náruči. Vilda to dal se 40kg na rameni a se železama v rukách.

Srub nás přivítal královsky. Je to tam kluci nádhera. Téměř jak doma. Zameteno, nábytek, kuchyňské vybavení, hrnky, krabice s nářadím, to vše díky Vlkům.

Ještě večer jsme usadili dolní okno. Pak, už dlouho po setmění, jsem si udělali fajříček a Vilda uvařil vynikající večeři. Z domu připravený kastrol s masem a zeleninou voněl a my ustrkávali vínko, každej ze své lahve. Ani se to pak už nemuselo opíkat, šťavnatá voňavá pochoutka. Dlouhé hovory, pokuřování, popíjení.

Z klidného spánku mě vytrhl akorát jeden debilní telefonát z Anglie. Já vůl totiž prozradil Machykovi, že si přes noc nevypínám mobil. On mně totiž nikdo stejně nevolá, ale občas se stane, že někdo třeba něco opravdu nutně potřebuje (že Sivčo) a pak je dobře ho mít puštěném. Jenže chyba lávky. Nebyl by to Machyk, kdyby toho nevyužil k takové taškařici, jako je krátké noční pozdravení. No, naštěstí to trochu vyžehlil tím, že měl na návštěvě Evu (v tak pozdní hodinu!), takže jsme za jeho prachy mohli aspoň prohodit slovo. Cha.

Ráno jsme sice trochu zaspali, ale hned jsme se vrhli do práce. Hlavním cílem výjezdu bylo připravit podklad pro kamna, abychom tam mohli začít stavět. Hlavně doufám, že se tam jednou staví Karel a pomůže nám se stavěním. A k tomu je třeba být dobře připraven, protože takovej pan Lorenc tam bude jen výjimečně, tak ať už se toho pak udělá co nejvíc. A Karel když se do toho dá, tak i zkušení helfři začnou nestíhat.

Museli jsme vyrvat kus podlahy, vybrat písek, namíchat beton a udělat železo-betonový podloží, do kterého jsme zpátky zazdili dlažbu (kvůli šetření čistého betonu). Nahoru jsme ještě vybetonovali takovej malej schodek sloužící jako základ pod kamna. Dost jsme se toho báli, protože jsme mysleli, že to nestihnem. Ale fachčili jsme tak urputně, že jsme stihli i dodělat vrchní okenici, usadit vrchní okno a Vilda natřel reznoucí kovové části dveří a oken.

Nakonec jsme tam opět pěkně uklidili po čtvrté vyrazili dom. Ještě jsme se stavili na zvěřinových hodech v Předklášteří. Zvěřinový vývar s knedlíčky a hotovka (Kančí se šípkovou omáčkou a Kančí vrabec se zelím) nás dokonale odměnilo. Zkrátka maximální labůžo, krasný počasí, podzimní lesy.

Ještě jsme pak jednou zajeli na nákup do Hornbachu a dokoupili zbytek materiálu (komínový trubky, apod.), který jsme pak schovali, než se použitou na srubu.

Jo jo, parádní výjezd.