Z deníku srubu

Cesta sem proběhla jako obvykle. I když, poprvé, když jsem ráno přišel k autu mělo zamrzlý skla.

Naložili jsme klády, nakoupily matroš, po cestě ještě svačinu a hurá na srub.

Nenechte se mýlit Kelovým tričkem. Ne, není teplo. Není ani zima. Je prostě kosa jak sviňa. Je ale pěkně :)

Hlavním úkolem dneska je natřít celej srub červostopem. Že jste tuhle větu už četli? To je dost možný, musí se to totiž nastříkat aspoň dvakrát.

A tento úkol, i přes Davovu snahu trvá, protože levný postřikovací úmak se rozbil. Vyměníme ho a příště to zkusíme znovu.

Jasně, pěkně hoblovat.

A vůbec neprotestuje.

Já, ač to není vidět, mám ohoblováno a stavím dál jak divej.

(tak tento popis jsem nechal od minule, co naplat, některý činnosti nám z repertoáru asi jen tak brzo nevypadnou)

Co bysme to byli za úderníky, kdyby jsme se nevěnovali taky trochu radostem z přízemnějších věcí.

Dava měl extrovní théé.

Já si ho moc neužil, Lorenc má hold předepsaný pivo :)

Je to hold kluk pracovitá.

Tož pár důkazů pro ty, co nejsou spokojení s Davovou výkoností týkající se nošení stromů. Odnesli jich s Kelou snad pět. Nebo víc?

Říkám že bylo krásně.

Tentokrát na nás nikdo nespěchal, takže se dřelo dlouho. Je to snad i poznat, ne?

Kdyby jel na srub někdo, kdo tam už dlouho nebyl, zeptejte se, kde srub leží, ať ho poznáte. Už nám pěkně povyrost.